Při jedné z procházek jsem si všimla pro mě zajímavého keře. Připomínal mi brslen, ale přesto vypadal jinak. Vyfotím a zeptám se strýčka "Googla". Je to Brslen Fortuneův - Euonymus fortunei. Je to stále zelený keř a tím se také, mimo jiné, liší od "klasického" brslenu evropského. Brslen Fortuneův se nápadně podobná jinému brslenu a to bradavičnatému, ale i ten je opadavý. B.Fortuneův pochází z jihovýchodní Asie a je mrazu vzdorný. U nás se používá jako keř okrasný. I on je jedovatý!!
Tis červený - Taxus baccata je stále zelený dlouhověký jehličnan. V ČR je zvláště chráněným druhem a bývá často vysazován i v městských parcích. Skoro celá rostlina je prudce jedovatá, ale je využívaná i v medicíně. Může být nebezpečný pro koně nebo skot, ale pro spárkatou zvěř ne. Výrobky z tisu jsou velmi trvanlivé právě kvůli své jedovatosti, chrání totiž dřevo před parazity. Dřevo tisu je husté a tvrdé s červenohnědým jádrem. Na severní polokouli patří k vysoce ceněným dřevům. Ve Velké Británii se používal k výrobě luků, tím se dřevo tisu hodně proslavilo. Protože je považován za dřevinu smrti, bývá často vysazován i na hřbitovech.
Po delší době se hned ráno ukázalo sluníčko, vítr nebyl silný a terén nebyl po nočním dešti moc promáčený. Bylo potřeba takové hezké ráno využít a tak trochu se rozloučit s létem. Hloh je obsypán červenými hložinkami a upoutává pozornost už z daleka. Loubinec měl už několik rudých listů, přesto nejvíce upoutaly plody na rudých stopkách. Hálka dubová uzrála do červené podoby a tak se nenechala nijak zahanbit, člověk si jí hned všiml. Podzim už začal se zdobením plotu a ostružiny v zahrádkářské osadě dokazovaly, že ještě potřebují sluníčko. To nakonec chybělo i mě, neboť se zatáhlo a opět bylo šero. Kaštany jsem tak musela fotit bez sluneční pomoci.
