Při jedné listopadové cestě k lékaři bylo hlášeno slunečné počasí, tak jsem vzala foťák, že se zastavím v parku a pokusím se něco vyfotit. V parku jsem byla já a parta s "fukarem" na listí. Rachot ohromný, ptáci nikde. Jen havran polní - Corvus frugilegus. Havrani se nebáli a vesele "hrabošili" v nafoukaném listí. Černé peří se jim nádherně na slunci lesklo, tak jsem jim udělala pár "pracovních" snímků. Myslím, že jim to bylo úplně ukradené ......
Při jedné z procházek jsem si všimla pro mě zajímavého keře. Připomínal mi brslen, ale přesto vypadal jinak. Vyfotím a zeptám se strýčka "Googla". Je to Brslen Fortuneův - Euonymus fortunei. Je to stále zelený keř a tím se také, mimo jiné, liší od "klasického" brslenu evropského. Brslen Fortuneův se nápadně podobná jinému brslenu a to bradavičnatému, ale i ten je opadavý. B.Fortuneův pochází z jihovýchodní Asie a je mrazu vzdorný. U nás se používá jako keř okrasný. I on je jedovatý!!
Strakapoud velký - Dendrocopos major je pták z řádu šplhavců. Vyskytuje se skoro na celé východní polokouli a v ČR je hojně zastoupen. Přivykl lidem a tak se běžně pohybuje v městech. Dokáže pěkně bušit na stožáry osvětlení a vyklovat plastové zateplení domů. Proto právě ve městech či obcích nebývá moc oblíbený. Pokud uvidíte tohoto strakapouda s červenou skvrnou na týle hlavy, jedná se o samečka. Samičky tuto skvrnu nemají. Pokud pták u nás hnízdí, tak tady většinou i přezimuje. Je to všežravý pták a dokáže vyplenit i hnízda menších ptáčků.
Metasekvoje tisovcovitá - Metasequoia glyptostroboides je opadavý jehličnan. Široké i odborné veřejnosti není tento strom dlouho znám, byl objeven v údolí jedné čínské provincie v roce 1941-2. ČR měla štěstí, už v roce 1949 byly dovezeny semena tohoto stromu do Botanické zahrady v Praze. Tím pádem se právě tam nachází nejstarší exemplář v ČR. Já viděla památný strom metasekvoje kousek od FN v Ostravě Porubě (Wiki uvádí stáří kolem 50 let, ale nevím, kdy tam tato informace byla vložena). Nejstarší alej metasekvojí je v Havířově. Byla vysázena v roce 1967. Oba jmenované "objekty" jsem viděla, ale fotku nemám. Především na podzim je velmi viditelná díky své měděné barvě, když na ni svítí slunce, je to nádhera. V Evropě je dnes vysazována především v městských parcích. V USA pak jako rychle rostoucí dřevina pro výrobu papíru. Tento strom je nazýván "živoucí fosílie", protože do svého objevení byl znám pouze ze zkamenělin.
Pokud se pohybuji kolem polí a luk, vždy mám radost, když mohu pozorovat dobytek či jiná hospodářská zvířata nebo divokou zvěř. Připomíná mi to období, kdy jsem žila u babičky a starost o zvířata na statku (byť malém) byla běžnou záležitostí. Moc už toho k vidění není, každý má na zahradě dvě garáže, altán, bazén, trampolínu a štěkajícího psa, ale nic už lidé nechovají. Byla to hezká procházka slunečným dnem. Více takových!!
V Klimkovicích stojí nedaleko náměstí zámek a kostel sv. Kateřiny. Pod těmito objekty se nachází zámecký park (park Petra Bezruče). Je to poměrně malé místo s několika starými stromy, památníkem a zámeckým rybníkem. Právě on se stal před časem objektem renovace, která však trvala mnohem déle než se slibovalo. Konečně byl opět napuštěn vodou a během tří dnů se kačenky vrátily zpět na vodu. Jak to "holky" zjistily, že po dvou letech mají zase doma vodu? Proto i návštěvníci nedalekého sanatoria mohou opět park i rybník navštěvovat. Bohužel, terén kolem rybníka ještě není upraven, takže snad už na jaře bude vše, jak má být. Byl však krásný podzimní den, tak jsme si ho užili a zakončili kávou v cukrárně.
Přírodní rezervace Rezavka se nachází v nejvýchodnější části CHKO Poodří. Je součásti území města Ostravy, proto tak oblíbená některými obyvateli tohoto města. Jak říkají "suchou nohou za 20min v lese"!! Ze severu je lemována železniční tratí Přerov-Bohumín, z jihu řekou Odrou, na východě okrajovými oblastmi Ostravy a na západě pak na ni navazují další části CHKO Poodří. Jedná se opět o bezúdržbovou přírodu a taky to tak vypadá. Já (a mě podobní) už opravdu moc po této části CHKO nepochodím, terén je pro mě prostě neschůdný. Přesto Rezavku tak 2x za rok navštívím - z jara a na podzim. Stále je na co koukat. Jedná se o lužní les, náhony a slepá říční ramena, louky a jednu vodní plochu. Rostou tam chráněné rostliny, ale musím se přiznat - kromě sněženek a medvědího česneku, jsem ještě žádnou nenašla. Proto se tam tak urputně vracím a zatím nic.
Neplánovaně jsem se dostala na menší louku u lesa, tak jsem se rozhodla pokusit se něco vyfotit. Odnesly to totálně promočené boty od rosy, ale snad se pár cvaků trochu povedlo.
