Pokud se pohybuji kolem polí a luk, vždy mám radost, když mohu pozorovat dobytek či jiná hospodářská zvířata nebo divokou zvěř. Připomíná mi to období, kdy jsem žila u babičky a starost o zvířata na statku (byť malém) byla běžnou záležitostí. Moc už toho k vidění není, každý má na zahradě dvě garáže, altán, bazén, trampolínu a štěkajícího psa, ale nic už lidé nechovají. Byla to hezká procházka slunečným dnem. Více takových!!
16 komentářů:
Vlasti, i moji prarodiče měli hospodářství, často na to vzpomínám. Babička šla nejdřív do chléva, až pak snídali lidi... Dřina to byla.
Tvé fotky jsou velmi poetické, děkuji a přeji hezký den. Helena
díky, .. byly to těžké časy, ale hezké ....
Babička měla také velké hospodářství.I teta,kam jsme jezdívaly na prázdniny.Ono to není jednoduché se o takové hospodářství starat,když jsou lidé třeba od rána do večera v práci.Dcera s přítelem měli několik let krávu,prase,ovce,kozy,slepice a králíky a teď už mají jenom několik psů a slepice.Byla to pro mě hezká doba.Když jezdíme vidíme hodně krav,ovcí i koně.Občas v dost zanedbalém stavu a když si potom přečtu,jak byla zvířata odebrána soukromému zemědělci,nemám na maso ani chuť.Zrovna nedávno jedné chovatelce dvě prasata,která chovala v otřesným podmínkách v polorozpadlé hájence.Okolo často jezdíme,neskutečný bordel.Fotografie jsou krásné.Hezký den
díky, .. ano, práce v zemědělství nebyla a není jednoduchá. Bohužel, dnes lidé nemají vztah k přírodě, ke zvířatům. Všichni to berou jen jako možnost zisku a když není, tak se končí ...
Vlasto, nechci být v tomto směru oponentem, ale vím, že na Broumovsku je řada statků, které hospodaří s dobrými výsledky. Jeden za všechny je příklad Jana Bošiny, který už více, než 20 let hospodaří ve Vernéřovicích, na jeho ekofarmu si lidé jezdí pro maso z daleka. Minulý týden získal ocenění Živnostník roku a Srdcař roku 2022 Královéhradeckého kraje. Přeji hezký den.
díky za komentář!! nejsi oponent a i kdyby!! každý máme právo na názor a ty jsou často tvořeny na základě zkušeností - mimochodem - po dlouhé době jsem byla na farmářských trzích, už nepůjdu. Koupili jsme 3 masné výrobky - 1 po dvou dnech v lednici jsme vyhodili, druhý urychleně konzumujeme ......
Já jsem v hospodářské rodině vyrostla a dobře vím, kolik práce a starostí to obnáší. Roky bez dovolených, protože o zvířata je potřeba se postarat každý den. Léto se trávilo sušením sena, o žních sklizní obilí a pak sklizní řepy a brambor. Žádné dovolené u moře ani po tuzemsku se nekonaly. Hospodářství se podřídilo všechno. Tehdy ani nebylo v módě cestovat na dovolenou nebo k moři. Já jsem u moře nebyla a ani mi to nevadí..Za to znám krajinu kolem našeho města dokonale a přesně si vybavuji, co se kde pěstovalo. Dnes jsou všechno už jen pastviny. Pro městské lidi jsem klasická "vidlačka" ale nevadí mi to. Přeji hezké a pohodové dny podzimu.
Vlasti, tady v okolí je několik farem, kde chovají koně a ráda tam chodím, fotit a pozorovat. Jdou to úžasná zvířata. Když jsem bydlela v Rbk, měli jsme 1 berana a 12 oveček, slepice, králíky, 2 kachny, někdy husy, 1 kocoura a 3 kočky, psa. ale bylo mi o 50 let méně. Jiřina z N.
děkuji!! i já jsem pro své známé "ta, co se narodila na hnoji" - já to o sobě totiž bez hanby říkám. Faktem je, že k takové práci potřebuješ zdraví víc než k práci na PC a tak je "vymalováno ....
tak to mě těší, že i Tobě se taková scenérie líbí! .. ano, je to práce náročná ...
Když někdy vidím, že má někdo koně nebo jiná zvířata, ráda se podívám. Je trochu paradox, že nejvíce volně žijící zvěře potkávám na letišti a v jeho blízkém okolí. No, ono se není čemu divit, když máme letiště doslova uprostřed polí. Nejvíce je tady zajíců a bažantů, za plotem jsou to pak srnky, ty teď vídám v houfech. Nezřídka tu také zahlédnu sovu, případně nějaké větší ptactvo. Jednou jsem dokonce viděla zlatého bažanta, ten byl opravdu krásný :-)
tak to si zvířata zvykla, poznala, že jim letadlo neublíží .... ten zlatý bažant asi někomu uletěl z domácího chovu. Příště to chce vyfotit .....
Kochám se, kochám, krásnými fotkami. Já už jsem dlouho neviděla vysokou zvěř. u nás bývaly srnky poblíž zahrady, ale jak byl vykácen částečně les, tak se přestěhovaly asi jinam. Na louce pod zahradou srna často nechávala kolouška a před sečením projeli louku vždy na koni, ale už tam asi 3 roky nic nebylo. ráda jsem je chodila fotit.
je nás asi víc, co rádi fotíme zvířata a to je snad dobře ....
Já si pamatuji jako dítě prázdniny u tety na statku, fascinovalo mne dojení.
Akorát z hus, resp. z housera jsem měl strach.
však oni taky byli dost nebezpeční!! sestřenici "pěkně" doštípali nohy, pak se jich bála jako čert kříže ....
Okomentovat